.jpg)
Nízkoenergetický nebo pasivní dům
Asi bychom dnes jen těžko hledali někoho, kdo ještě neslyšel o nízkoenergetických, případně o pasivních domech. Jedná se o stavby, které jsou konstruovány tak, aby v nich bylo dosaženo co nejnižších nákladů na energetický provoz. Úspory však nemusejí být jedinou motivací. Ve výsledku se jedná o domy s kvalitním vnitřním prostředím, jejichž výstavba a následný provoz příliš nezatěžuje životní prostředí. V následujícím textu se stručně seznámíme se základními technickými principy nízkoenergetického domu.
Ideální tvar nízkoenergetického domu
Začněme nejprve tvarem domu. Ideální by byla koule, avšak v praxi se nejčastěji realizují stavby kompaktního obdélníkového půdorysu, či jiných lineárních tvarů. Přičemž hlavní strana domu by měla být orientována jižním směrem a nezastíněná. Veškeré tepelné izolace je třeba provést tak, aby se nevyskytovaly žádné tepelné mosty, a to především v citlivých místech oken nebo dveří. Nízkoenergetický dům samozřejmě vyžaduje také patřičné technologie zajišťující větrání, ohřev vody a další užitečné funkce.
Tomu však bude věnován prostor v dalším článku.
Technické parametry
Nyní se blíže zaměříme na technické parametry a stavební materiály slučující se s realizací nízkoenergetického domu. Pro rozlišení toho, který dům lze do této kategorie zařadit se používá ukazatel měrné potřeby tepla na vytápění. Nízkoenergetický dům má tuto potřebu nižší než 50 kWh na metr čtvereční za rok, běžné domy mají tuto potřebu až pětkrát větší. Domy pasivního standardu se pak musí dostat pod hodnotu 15 kWh.
Samotná konstrukce nízkoenergetického domu může být různého typu. Na základovou desku tak lze stavět rozličné typy dřevěných konstrukcí, sendvičových panelů a také zděných systémů. Právě použití dřeva se stává stále častějším, protože výstavba s ním není příliš časově náročná a lze ji provádět i svépomocí. Navíc má dřevo nenahraditelný pocitový efekt příjemného bydlení, který může dodat jedině přírodní materiál. Na stavebním trhu dnes už působí celá řada firem, které se na realizace nízkoenergetických dřevostaveb specializují a jejichž pracovníci znají potřebné technické principy.
Obvodová konstrukce vyžaduje důkladné zateplení. A to takovým způsobem, aby skladba izolované stěny byla difúzně otevřená a zároveň se v ní nevyskytovaly tepelné mosty. Izolačních materiálů je opět velké množství. S rostoucí popularitou se setkávají materiály na přírodní bázi, ať už je to sláma, konopí nebo ovčí vlna. Klasickými izolačními materiály jsou pak výrobky z minerální vaty nebo polystyrenu, který může být expandovaný nebo extrudovaný. Tloušťka izolace se vždy určuje individuálně, záleží na vlastnostech daného materiálu a na celkové skladbě zateplované stěny. Důkladnou izolaci nevyžadují pochopitelně pouze jenom obvodové stěny, ale také tzv. spodní stavba a střecha. Ta by měla být izolována ještě o něco kvalitněji, než je tomu u obvodových stěn, protože je více ohrožena tepelnými úniky.
Minimalizace tepelných ztrát
Důležitou součástí nízkoenergetického domu, respektive jeho vnějšího pláště, jsou výplně otvorů. Především tedy oken a dveří. Opět by se mělo jednat o výrobky s nízkou hodnotou součinitele prostupu tepla. Eliminaci tepelných ztrát je možné dosáhnout díky důsledné izolaci v místech osazení oken a dveří. Okna by měla být schopna udržet v domě dostatečné množství tepla, zároveň však nesmí docházet k přehřívání.
Nízkoenergetických kvalit však nemusíme dosahovat pouze u novostaveb. Také dříve realizované budovy lze efektivně přestavět a provozovat je úsporněji. Je však třeba mít na paměti, že nízkoenergetická rekonstrukce nespočívá pouze v zateplení objektu, jak si mnoho lidí myslí. Vždy na ni musí navazovat další funkční opatření, bez jejichž provedení pozbývá sebelepší zateplení smyslu. Ostatně, tím bychom se už hodně vzdalovali původnímu poselství nízkoenergetického stavitelství, které má být primárně kvalitnější a z pozice člověka také zodpovědnější k přírodě, než jak tomu bylo u předchozích generací.